[ Pobierz całość w formacie PDF ]
hodné dílo, øekl by Evropan, apoteóza uzrálého jinoaství
a koneèného rozpuku let mu~ných. Ale Sahiungo zaslechl Ja-
jinu vìtu. Tvá láska je velká, tvé ruce jsou dovedné a tvoje
milá je atìdrá. Mráz ho obeael z pravého smyslu té vìty, za-
lomcovala jím touha tvoøit znova a znova. Vaemohoucnost ~en-
ského slova vrhla své kostky. Sahiungùv mozek poèal bobt-
nati nevýslovnì sliènými liniemi, myalenka naplòovala tvar
a nové dílo vstávalo z trosek prvého.
Ale nad veakerou tou èinností povstala v Sahiungovi krev-
natá vlna odporu a váanivého odhodlání. Zabít zlodìjku! køi-
èel v nìm odboj, hlomoze záatí k neurvalému bílému pleme-
ni, jemu~ není svaté nic, ani darovaná památka lásky. - Zabít
a odejmout nejdra~aí vìc, jakou kdy v ~ivotì zrobil a mìl!
A jeho oko, naplnìné váaní, støetlo se s pokorným pohledem
Jajiným Sahiungo, pravila, nemysli u~ na svùj dar, pøemýa-
lej o daru, který teï dostanea ode mne. Sahiungova krev,
vybièovaná v povodeò divoaství, opadla zase do bøehù mi-
lostné nìhy. Potlaèil násilím vrozenou touhu po odplatì
a chápal se druhého dìdictví po otci: dìtinské radosti z ~eniny
lásky a vaeho, co z ní sladkého plyne. Tøímaje jednou rukou
jeatì meè odboje, zdvíhal ji~ v druhé pìsti vzdutou zástavu
veselosti a radování. `li mimo veliké obchodní domy, podél
divadel, bank a chrámù. Vaední den vøel v lidech neúprosnì,
~ena je bez oddechu kupøedu, a odpoledne, kráèejíc mimo,
se vzdávalo zvolna veèeru. Dnes ji~ nepùjdu do dílny, oddy-
chl si Sahiungo a pohledìl dlouze na volnou cestu pøed se-
bou. Jajo, pojïme do Bouloòského lesíka! Nemohu, Sa-
hiungo, musím jít uspat dítì. Pøíatì pùjdeme, kam budea chtít.
Zaveï mne, Sahiungo, domù. Øezbáø zacházel se slovy Ja-
jinými jako se sloní kostí. Piplal se s nimi slyae je,
a osvobozoval je od pøítì~e vaednosti, kterou vlekla nezbyt-
nì s sebou . Kdybys mne, Jajo, mìla ráda, ala bys do lesíka.
Dítì jsi mìla celý týden a mne bys mìla poprvé v ~ivotì. Jaja
pøekonávala stì~í pokuaení. Hlas jejího rodu hubil cit chladné
povinnosti a byla by ji~ málem ala za hlasem srdce. Ale zvítì-
zilo v ní to nepøemo~itelné, co v èerných ~enách vybudovala
staletí, kdy~ jim vrhla do klína veakeru práci i za mu~e. Sa-
hiungo, propuse mne domù, mám tì tak ráda, ~e bych dnes
pøiala pøília pozdì. V nedìli pùjdu na procházku, najdea mne
v aleji a povedea, kam budea chtít. Nechtìj mne uvésti
ve apatné postavení. Paní by mne za nepøesnost jistì vyhna-
la. Sahiungo kráèel vedle Jaji a tiskl svou hruï, aby nevy-
køikla pøemírou lásky a pøemáhání. Zmínka o plukovnici ho
znovu vrhla v objetí mstivé váanì, jen veèer, mírný a tichý, ho
vysvobozoval. Vzduch byl chladný a svìtlo obchodù jej pro-
stupovalo jako ~enu mu~. Strom nadìjí kvetl v Sahiungovì
srdci, zaléván jsa stuhou tichých dívèích slov, leè nebylo mno-
ho ovoce zralého, kdy~ Jaja zmizela ve vrátkách klece, v kte-
ré na ni èekala práce. Jeatì se vrátila: Sahiungo, co je
s Elendem? Vezme ho bìloch na svou loï? Za ètrnáct dní,
dìl Sahiungo, a Jaja se ztratila ve dvíøkách. Sahiungo hledìl
zbo~nì do oken, ale pohledu se u~ nedoèkal. Odeael domù,
kde kleèel soustruh v aerém koutì: usedl a tvoøil, ponoøen jsa
v hlubinu srdce, nový dar pro svou milou; necítil únavy pøeté-
kaje láskou, a setrval u práce do kuropìní.
Jaja vbìhla do rukou pøímo Atialovi. Vracía se pozdì, øekl
èernoch pøísnì a jeho zrakem harcovala bolest v sedle divo-
ké bezmocnosti. Mluvila jsem se Sahiungem, Elendo poje-
de domù. A cos za to zaplatila? otázal se Atiala akodoli-
bìji, ne~li by byl uèinil jindy. Z pøátelství k Jaje teprve teï se zro-
dila láska, a takové lásky bývají krutì zlé. Atialo, co mluvía?
Nejsi pøi smyslech, nebo máa velkou bolest? Atiala chvíli
pomlèel. Jeho ztrápený, horký zrak zasvítil do aera. Jajo, straa-
ná je tahle zemì! Nel~u, nechci u~ ~íti. Bláhový, co tì obe-
alo? Zvykni, a záhy bude ti lehèeji. Potom se vrátía domù.
Atiala pozdvihl ruce jako zajatec a bezvládnì je spustil
na Jajinu aíji. Jeho smutek byl dìtský a nepodobal se smutku
Elendovu. Zdálo se Jaje, ~e vnitøní var protrhne hráze a ~e
Atiala zapláèe jako nemluvnì. Sklonil hlavu k Jajinu èelu a líbal
je, zatímco udivenì stála, jsouc aeastna v jeho pøátelských
rukou a neaeastna v kruhu jeho zemdlenosti. Tmavá zahrada
dýchala pøedjarním záøením poupat, lákala z Jajiny pleti
omamnou vùni jejího plemene. Pùl vùnì exotických kvìtin, pùl
vùnì ~ivoèianá, jest výpar èernoaské pleti omamný i pro èer-
nocha Atiala vdechoval Jaju a hrou~il se hloubìji do svého
stesku po domovinì. Tajnì závidìl Elendovi a zdálo se mu
pojednou, ~e mu byl sám obìtován. Pøitiskl k sobì hladovì
Jaju, aby se mstil na jejím srdci, je~ patøilo jinému. Jaja ho
odstrkovala. Leè postavil se vlnì odporu a u~il síly. Atialo,
odejdi, zaaeptala Jaja, vzruaená pádícím násilím pøítele. Mu-
sím jít domù. Nepùjdea, hrozil Atiala chraptivým aeptem a z
ba~in bezmoci vstával v nìm krvavý kvìt. Atialo! bránila
se Jaja. Budu køièet, uvidía! Ty nestoudníku! Vlekl ji spada-
lým listím na trávník a ona zápasila. Jako had proklouzla ko-
neènì zajata ruka sevøenou pìstí Atialovou; Jaja vzpomnìla
zápasu v krèmì marseillské a èekala nový výpad. Vrhla
se k domovním dveøím a spìchala schodiatìm vzhùru. Srd-
ce jí plesalo, tøeba zranìné ztrátou pøátelství Atialova: Sahiun-
go nesmìl býti oklamán.
Èas se prokusoval vaedním ~ivotem, hltaje sousta dnù a týd-
nù bez vzruaení. Eva dosáhla zdráva svého pùlletí, øídila ji~
bezpeènì úsmìv i zrak a poznávala hlas Jajin i ostatních
z domu. Splav pohybù rozaumìl údy a Eva hmatala vìci. Po-
brukujíc a do~adujíc se pozornosti, zdvíhala v koèárku hlavu
a oèima pátrala po okolí. Jednoho dne, provalujíc se po kou-
peli na klínì chùvy, chopila se vlastní no~ky a ponoøila ji v bez-
zubá svá ústa. Papáa no~ièku, Evo? tázala se Jaja a opa-
kovala svou otázku tak dlouho, a~ vryla v probouzející se ro-
zum pøedstavu hryzání no~ky. Po nìkolika dnech se u~ mohla
pochlubit: Eva na vybídnutí Jajino obírala pøed diváky svou
konèetinu. Jaja plnila leydenskou láhev mladého mozku jis-
krami hraèkáøské energie a nauèila Evu znáti oblièeje, úko-
ny, jídla a vìci. Zatím otec a matka dítìte tonuli v záplavì ple-
sù, hostin a zábav, neboe byl právì èas maakarád. Odcháze-
jíce po osmé hodinì veèer, vraceli se pozdì ráno, aby si
do veèera odpoèali a strávili znovu veselou noc. V druhém
týdnu bøezna, kdy odpolední slunce u~ lomcovalo zavøenými
okny, chystala avadlena paniny aaty na veliký veèerní ples,
zatímco Jaja vyjí~dìla s Evou do ulic zèechraných prvním ja-
rem. Paní se vyklenula z okna a zavolala nervóznì na Jaju:
Pøijï záhy, odcházíme v pùl osmé a musía mne obléci, rozu-
mía? Jaja vyjela, zabodnuvai laènì ostra~itý pohled do ohybu
aleje. Byla sobota a Sahiungo patrnì èekal. Jaja se jeatì
manì ohlédla, následuje-li ji Atiala! Divoch! Mìøil ji ode dne
svého poklesku smìsí pohledù a krve, pøipraven v~dycky na-
supit rty a aeptem pronésti nejvìtaí ohavnosti. Chue ztýrati Jaju
v nìm nepovolila, hnìv, který nesmyslnì potvrzoval lásku,
se nezlomil. Úroda vzteklých i smyslných myalenek, která vze-
ala v ura~ené jeho hlavì, padala v~dy hojnì a atìdøe do brázdy,
kterou vyhloubila Jaja mezi ním a sebou. Skuteènì se teï
oblékal a plí~ivým krokem vyael ze zahrady, aby Jaju násle-
doval. Ohavná nutnosti! Dostihnuv ohybu aleje, narazil celou
silou kroku, který se rozhodl, na Jaju; strkala levou rukou po-
klidnì koèárek a pravou si vedla Sahiunga v podpa~í Pro-
kletý èernoch, jen~ vidí dozadu! Sahiungo pozdravil Atialu
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
